Příběhy bezpráví 2014

Listopadové dny letošního roku se nesly ve znamení 25. výročí sametové revoluce. Také naše škola se snažila toto výročí žákům připomenout či spíše objasnit, neboť pro současné děti je doba „ předlistopadová“ již velmi velmi vzdálená. Nejvyšší ročníky tak v průběhu měsíce zhlédly krátké dokumenty vztahující se k železné oponě, ti mladší druhostupňoví si zase poslechli protestsongy Karla Kryla a písně signatáře Charty 77 Jaroslava Hutky. Vše s patřičným komentářem.
No a nebyl by to listopad se vším všudy, kdybychom neupořádali tradiční Příběhy bezpráví. Letošní jubilejní 10. ročník celostátního projektu, do něhož se pravidelně zapojujeme, nabídl žákům 8. a 9. ročníku možnost zhlédnout nový snímek režiséra Karla Strachoty Z deníku Ivany A. Předlohou filmu se stal autentický deník osmnáctileté Ivany A., která v něm osobitým pohledem středoškolačky zaznamenávala poslední rok komunistického Československa. Žáci tak například sledovali maturitní ples v kontrastu s událostmi Palachova týdne, otravnou oslavu 1. máje, korespondenci se sovětskou pionýrkou Oxanou, přípravu referátu o přestavbě podle Rudého práva, slavnostní vojenskou přísahu vojáků základní služby či radostné zážitky posledních školních prázdnin s první cestou na „ Západ“... Tyto soukromé dokumenty, fotografie a dopisy byly proloženy krátkými sekvencemi zpravodajských a publicistických pořadů z roku 1989. Film žáky dovedl až k událostem 17. listopadu včetně toho, co následovalo, a končil symbolicky novoročním projevem nového prezidenta...
Po projekci samozřejmě následovala beseda s pamětníkem. Tentokrát naše pozvání přijal čeladenský rodák pan Daniel Halabica. Svým osobitým způsobem žákům přiblížil zejména dobu svého dětství a válečné události v naší vesnici tak, jak je jako chlapec vnímal. Neopomněl ani na rady do života, které z úst letitého a zkušeného člověka řadu žáků oslovily... Zde přinášíme alespoň některé jejich názory: „...Líbilo se mi všechno. Film i vyprávění pamětníka – nejlepší byly historky z jeho mládí, co všechno dělal... Líbilo se mi, že mluvil taky o vojenských strojích... Dobré bylo, že si toho tolik pamatoval... Pamětník zajímavě vyprávěl... Líbilo se mi, že se pán vůbec nestyděl a že jsem se něco dozvěděla... Bylo zajímavé slyšet člověka, který toho hodně zažil... Je strašně fajn poslouchat lidi, kteří zažili něco takového. Předpokládám, že pro mnohé je to nepředstavitelné. Doufám, že tyhle Příběhy bezpráví budou i na střední škole...“
Na závěr této zprávy mi dovolte ještě jednou poděkovat panu Halabicovi za jeho vzpomínky, o které se s žáky ochotně podělil. A zároveň se na vás, čtenáře, opět obrátit s prosbou, která zatím nebyla vyslyšena – pokud máte vy nebo někdo z vašich blízkých životní zkušenost, ve které se odráží historie, a o kterou jste ochotni podělit se s našimi žáky, kontaktujte, prosím, naši školu. Ochotní pamětníci se totiž skutečně shánějí obtížně.
Děkujeme.

Mgr. Lenka Mikesková